Zámecký lihovar Blatná - Přes překážky ke hvězdám

Stojí přímo naproti vodnímu zámku v srdci jihočeské Blatné. Každé ráno, když se mlha nad rybníky pomalu zvedá a odhaluje romantické věže středověkého sídla, začíná v budově naproti pracovat mistr destilatér. V kotlích se zahřívá čerstvě vylisovaná ovocná kaše, vzduch prosycuje vůně zralých hrušek a švestek, a pomalu vzniká něco, co má za sebou více než 140 let nepřerušené tradice. Vítejte v Zámeckém lihovaru Blatná – a v příběhu, který by klidně mohl být námětem pro dobrý historický román.

Rod ze srdce Tyrolska: Hildprandtové přicházejí do Čech

Abychom pochopili lihovar, musíme nejprve pochopit rod, který ho vybudoval. Hildprandtové z Ottenhausenu jsou starý šlechtický rod původem z Tyrolska či Horního Rakouska. Do šlechtického stavu byli povýšeni v roce 1530 císařem Karlem V., o padesát let později, v roce 1579, je do říšské šlechty přijal Rudolf II. A právě za jeho vlády přišli Hildprandtové do Čech – Jan Reinhard byl panovníkem pověřen výkonem dozoru nad královským Lvím dvorem. Císařovna Marie Terezie rod v roce 1756 povýšila do stavu svobodných pánů.

Do jihočeské Blatné rod zakotvil na přelomu 18. a 19. století. V roce 1798 koupil panství baron Václav Karel Hildprandt a o rok později se zde usadil natrvalo. Byl to schopný hospodář, který modernizoval zemědělství i průmysl na svém panství, zřídil železné hamry a jako jeden z prvních v kraji investoval do zpracovatelské výroby. Zámek Blatná se stal hlavním rodovým sídlem a Hildprandtové ho po následujících 150 let nepřetržitě zvelebovali.

„Per angusta, Ad Augusta" – Přes překážky ke slávě. Toto motto vepsané do rodového erbu Hildprandtů platilo po celá staletí. Málokterý šlechtický rod ho naplnil tak doslova jako právě ten blatenský.

Od cukrovaru k palírně: Zrod jihočeské tradice

Inspiraci k podnikání v oblasti zpracování zemědělských produktů přineslo na Blatensko nejprve jiné plodiny než ovoce. V roce 1812 dal baron František Hildprandt na pozemcích přímo naproti svému zámku postavit cukrovar. Produkce cukrové řepy v kraji tehdy kvetla, zpracovatelský provoz dával práci místním obyvatelům a přinášel panství nemalé výnosy.

Jenže jižní Čechy mají ještě jeden poklad – a tím je ovoce. Sady kolem Blatné rodily (a dodnes rodí) hrušky, švestky, meruňky a třešně v množství a kvalitě, jakou jinde těžko pohledáte. Tehdejší baron František Hildprandt tuto příležitost nepřehlédl. V roce 1885 přestavěl areál původního cukrovaru na ovocný lihovar a dal tak základ tradici, která trvá dodnes.

Válka, nacisté a odvaha: Hildprandtové za druhé světové války

Třicátá léta přinesla Evropě temné časy a rodina Hildprandtů se jim nevyhnula. V září 1939, krátce po nacistické okupaci, udělali čtyři bratři Hildprandtové – Robert, Karel, Jindřich a Bedřich – odvážný a veřejný politický krok. Připojili se k Národnostnímu prohlášení české šlechty, v němž se příslušníci starých rodů přihlásili k české národnosti a odmítli kolaboraci s nacistickým režimem. V době, kdy byl takový postoj životně nebezpečný, to vyžadovalo skutečnou statečnost.

Cena za to přišla brzy. Gestapem byl uvězněn Bedřich Hildprandt – a důvodem bylo, že jeho bratr Robert bojoval v anglické armádě v Alžíru. Nátlak nacistického aparátu vyústil v roce 1944 v udělení německého občanství Bedřichovi, jeho manželce a dceři Josefíně. Přesto, jak sám vypověděl ve vyšetřovacím spise, byl nadále sledován. Do konce války si Hildprandtové udrželi velkostatek, lihovar i pivovar – jenže z toho, co přišlo po válce, by si každý z nich patrně vybral nacistický dohled.

Komunistický převrat, noční vystěhování a exil pod africkým sluncem

Únorový komunistický převrat roku 1948 znamenal pro Hildprandtovy katastrofu. Majetek byl zkonfiskován, přestože rodina dostala příslib, že může na zámku doživotně bydlet. Slib trval jen čtyři roky. V prosinci 1952 – dva dny před Vánocemi – přišlo noční vystěhování. Bedřich, jeho manželka Cornélie a dvě dcery (čtrnáctiletá Josefína a pětiletá Jana) museli zámek opustit. Tehdejší rozhodnutí jim dokonce zakazovalo žít blíž než jedenáct kilometrů od Blatné.

Usadili se v nedaleké vesnici Rojice. Bedřich pracoval v elektrárně v Písku, Cornélie vyučovala cizí jazyky. Lihovar byl mezitím začleněn do národního podniku Západočeské lihovary a výroba pokračovala bez původních vlastníků.

Neuvěřitelný obrat přišel v roce 1959. Etiopský císař Haile Selassie I. navštívil Československo. Znal z dřívějška otce Cornélie, diplomata Ferdinanda Veverku, který po emigraci do Etiopie upozornil panovníka na osud své dcery a její rodiny. Haile Selassie přímo na prezidentu Antonínu Novotném osobně vyžádal pro Hildprandtovy povolení k legálnímu vystěhování. A Novotný – snad překvapen přímluvou afrického císaře – souhlasil.

Bedřich Hildprandt v Addis Abebě dohlížel na císařský hřebčín, Cornélie pracovala jako tlumočnice při tamějším sídle OSN. Jihočeský šlechtic pečující o koně etiopského panovníka – takovými příběhy dějiny jen tak neoplývají.

Africká kapitola skončila v roce 1975, kdy komunistická revoluce svrhla i Haile Selassieho. Rodina se přestěhovala na Baleáry a poté do Gautingu u Mnichova. Tam Bedřich Hildprandt v roce 1981 zemřel jako poslední potomek rodu po meči. Blatenský příběh však ještě neskončil.

Návrat po čtyřiceti letech: Zámek, lihovar a nový začátek

Sametová revoluce roku 1989 a následné restituční zákony otevřely cestu zpět. V roce 1992 se Cornélie vrátila na Blatnou se svou dcerou Janou a jejím manželem, řeckým architektem Spyridonem Germenisem. V restituci se podařilo získat zpět lihovar i zámek, který jim byl vrácen v roce 1993.

Záhy se ukázalo, jak velký rozsah má škoda způsobená čtyřiceti lety státní správy. Zámek i lihovar potřebovaly rozsáhlé opravy a investice. Jan Hildprandt, jeden z členů rodiny a přímý potomek zakladatelů, se spolu s mistrem destilatérem Václavem Šitnerem pustil do obnovy výroby. Inspirací jim byla mimo jiné švýcarská palírna Fassbind a jejich cílem bylo navázat na rodinné recepty a vytvořit destiláty světové kvality.

Tak se zrodila značka Baron Hildprandt – pojmenovaná na počest zakladatele palírny a jako hold celému rodu, jehož motto „přes překážky ke slávě" dostalo v tomto případě zcela konkrétní podobu.

V roce 2002 přišla další rána – rozsáhlé povodně zasáhly areál lihovaru a způsobily značné škody. Hildprandtovi a zaměstnanci se ale nevzdali. Za vynaložení značného úsilí a investic byl provoz opraven a modernizován. Dnešní lihovar je vybaven nejmodernější technologií, která umožňuje zachovat špičkovou kvalitu při zvyšující se produktivitě.

Jak se rodí Baron Hildprandt: Řemeslo s důrazem na detail

Filozofie Zámecké palírny Blatná stojí na několika pevných pilířích. Především – výhradně české ovoce. V palírně se zpracovává pouze ovoce, které daný rok dozraje v nejvyšší kvalitě v jižních Čechách. Žádné kompromisy, žádné importované suroviny.

Produkty Baron Hildprandt: Co najdete na Rumcajzl.cz

Na Rumcajzl.cz naleznete pečlivě vybraný sortiment Zámecké palírny Blatná. Tři hlavní produktové řady – každá pro jiného milovníka ovocných destilátů:

Celou aktuální nabídku značky Baron Hildprandt najdete přehledně na stránce Baron Hildprandt na Rumcajzl.cz.

Ocenění, která mluví za vše

Kvalita destilátů z Blatné nezůstala bez povšimnutí ani v mezinárodním měřítku. Na prestižní San Francisco World Spirits Competition – jedné z nejrespektovanějších destilátových soutěží světa – si blatenské pálenky odvezly hned dvě medaile:

Blatná dnes: Lihovar, pivovar a živá tradice

Zámecký ovocný lihovar Blatná dnes patří k největším výrobcům a vývozcům ovocných destilátů v České republice. Areál v těsném sousedství vodního zámku slouží pro samotnou výrobu a zákazníci mají možnost si destiláty přímo zakoupit v prodejně (Plzeňská 315, otevřeno po–pá 9–17, so 9–13). Oblíbenou službou zůstává „pěstitelské pálení", kdy drobní pěstitelé přivezou vlastní ovoce a po čtyřech měsících si odvezou hotový destilát.

V roce 2016 se v areálu znovu rozezněl pivovar – po dlouhé odmlce od roku 1978 se v budově bývalé zámecké lednice opět vaří pivo pod značkou Blatenský Kohout. Blatenská pivovarnická tradice přitom sahá ještě dál než ta destilátová – první povolení vařit pivo získalo město od Zdeňka Lva z Rožmitálu již v roce 1489.

Správa zámku i přilehlých podniků dnes leží v rukou mladé generace rodu – Stephanos Germenis-Hildprandt, syn baronky Jany, převzal správu panství v roce 2014 po svém otci. Rodina tak opět naplňuje heslo svého erbu a přes všechny historické překážky udržuje blatenské dědictví živé.

Když mistr destilatér Václav Šitner dohlížel na první várky Barona Hildprandta po restituci, říkával, že pálenka musí mít příběh. Ten blatenský je bohatší než kdekoli jinde.

Proč si vybrat Baron Hildprandt?

Ve světě, kde police obchodů praská pod tíhou průmyslově vyráběných destilátů z anonymních závodů, nabízí Baron Hildprandt něco jiného: příběh místa, rodu a řemesla. Každá lahev nese v sobě jihočeské sady, mistrovství destilatéra a odhodlání rodiny, která se i přes všechna protivenství vrátila k tomu, co umí nejlépe.

Prohlédněte si celou nabídku Baron Hildprandt na Rumcajzl.cz a přidejte se k těm, kdo vědí, že dobrá pálenka je víc než jen nápoj.