Havana Club - Kubánská rumová ikona

Na vrcholu věže Castillo de la Real Fuerza v havanském Starém Městě se už od 17. století otáčí podle větru drobná bronzová socha ženy. Místní jí říkají La Giraldilla a podle legendy zpodobňuje Isabelu de Bobadilla, jedinou ženu, která kdy vládla Kubě – a která z téhle věže každou noc vyhlížela manžela, jenž se z výpravy na Floridu nikdy nevrátil. Tahle socha je dnes symbolem celé Havany. A je to právě ona, která shlíží ze zlato-rudé etikety na každé láhvi rumu Havana Club.

Málokterá značka nese jméno svého města tak doslovně a málokterý rum má za sebou příběh tak dramatický – se zabavenou rodinnou firmou, exilem, desetiletími sporů u amerických soudů a rumem, který se přesto stal pátou nejprodávanější rumovou značkou světa. Pojďme si ten příběh odvyprávět od začátku.

Ostrov, kde se rum vyladil k dokonalosti

Než vznikla samotná značka Havana Club, musela napřed vzniknout "kubánská rumová škola" – styl, který dodnes odlišuje kubánský rum od těžších karibských sousedů. Třtinový cukr na Kubu přivezl už Kolumbus v roce 1493 a po staletí se z melasy pálilo hrubé, ostré aguardiente. Zlom přišel až v polovině 19. století.

V roce 1862 si v Santiagu de Cuba koupil malou palírnu katalánský přistěhovalec Don Facundo Bacardí Massó. Předchozích deset let strávil experimentováním s filtrací, dvojí destilací a zráním v dubových sudech, dokud nedosáhl toho, co tehdy nikdo jiný neuměl: čistého, lehkého a hladkého rumu, který se dal pít samotný i míchat. Šlo o zrod takzvaného kubánského lehkého rumu – stylu, který se zásadně lišil od těžkých, melasou zatížených rumů z ostatních ostrovů.

Kubánský rum se neproslavil silou, ale elegancí. Tam, kde jiné ostrovy stavěly na hutnosti, Kuba vsadila na čistotu a vyváženost – a svět si tenhle styl zamiloval.

Tahle filozofie – destilace ve sloupových kolonách, pečlivý výběr melasy a dlouhé, vrstvené zrání – se stala základem celé kubánské rumové tradice. A právě na ní o sedmdesát let později postavila svůj vlastní rum i rodina, která dala světu jméno Havana Club.

Zrození značky: rok 1934 a rodina Arechabala

Příběh Havana Club nezačíná v Havaně, ale v přístavním městě Cárdenas, kousek od ní. Tam si baskický přistěhovalec José Arechabala v roce 1878 postavil cukrovarnicko-palírenský komplex La Vizcaya, který se během desetiletí stal největším zaměstnavatelem celého města.

Zlomovým okamžikem byl konec prohibice ve Spojených státech v prosinci 1933. Rodina Arechabala, sdružená ve firmě José Arechabala S.A. (JASA), v tom okamžitě spatřila příležitost – obrovský americký trh, který se po letech znovu otevíral legálnímu alkoholu. 19. března 1934 tak po pečlivé přípravě a průzkumu trhu spustila výrobu nového rumu pod jménem, které bylo snadné vyslovit i zapamatovat: Havana Club.

Firma Arechabala v následujících letech rostla mimořádně rychle. Vedle rumu vyráběla brandy, džin, anýzovky i konzervy, za druhé světové války dokonce pomáhala vyrábět palivo z lihu pro téměř polovinu kubánských potřeb v době, kdy byl benzín nedostatkovým zbožím. Do roku 1956 produkovala palírna La Vizcaya šest milionů litrů lihovin ročně a podle některých odhadů v té době vyráběla na Kubě více lihu než samotný Bacardí.

Revoluce, která vzala jméno i firmu

Pak přišel rok 1959. Fidel Castro a jeho hnutí svrhlo vládu Fulgencia Batisty a o rok později, 31. prosince 1959, byla firma José Arechabala S.A. bez náhrady znárodněna. Podle vyprávění rodiny dorazil do Cárdenasu poslíček jménem Calixto López, namířil na Ramóna Arechabalu samopal a zvolal: „Já jsem Pepe" – odkazujíc se na Ramónova strýce, tehdejšího prezidenta firmy.

Ramón měl na výběr: přidat se k revoluci, skončit ve vězení, nebo Kubu opustit. Vybral si exil. Rodina se nakonec usadila v Miami, kde si Ramón po zbytek života vydělával jako mechanik a prodejce automobilů. Nikdy se ale nevzdal snu znovu jednou postavit Havana Club na nohy.

Kubánská vláda mezitím pokračovala ve výrobě rumu pod stejným jménem prostřednictvím státní agentury Cubaexport – jméno rodiny Arechabala bylo z historie značky vymazáno a rodinný znak na etiketě nahradila právě Giraldilla, symbol Havany. Vývoz pod značkou Havana Club začal v roce 1972, především do Sovětského svazu a zemí východního bloku, a v roce 1977 se výroba přesunula do nové palírny v Santa Cruz del Norte.

Bitva o jméno: Bacardí vs Pernod Ricard

Tady ale příběh nekončí – naopak, teprve začíná jeho nejpopletenější kapitola. Americká ochranná známka „Havana Club" propadla v roce 1973, údajně proto, že firemní právník rodiny Arechabala byl v té době ve vězení a nemohl ji obnovit. Kubánská vláda využila příležitosti a v roce 1976 si známku v USA zaregistrovala sama. V roce 1993 ji pak postoupila francouzské skupině Pernod Ricard, se kterou založila rovným dílem vlastněný společný podnik Corporación Cuba Ron.

Jenže o rok později, v roce 1994, získala zbylá práva k původní rodinné receptuře firma Bacardí – další kubánská rodina, která po revoluci odešla do exilu – a začala vlastní Havana Club vyrábět v portorickém Cataño. Tím začal spor, který se táhne přes americké i evropské soudy už více než tři desetiletí.

Výsledek je dnes takový, že existují dva Havana Club – ten kubánský, vyráběný Pernod Ricard a prodávaný ve více než 120 zemích světa (kromě USA, kam ho americké embargo nepustí), a ten portorický od Bacardí, který se prodává prakticky výhradně na americkém trhu a na etiketě musí jasně uvádět, že vznikl v Portoriku. Ten, o kterém bude dál řeč v tomto článku – a který najdete i v naší nabídce – je originální kubánský Havana Club.

Maestros Roneros a tajemství kubánského zrání

To, co dělá kubánský Havana Club tak osobitým, není jen místo původu, ale především lidé, kteří ho vytvářejí. Na celém ostrově existuje jen devět Maestros Roneros – mistrů rumařů. A pět z nich pracuje právě pro Havana Club. Titul se nezískává zkouškou ani diplomem; o tom, kdo si ho zaslouží, rozhodují ostatní mistři, a noví členové do tohoto úzkého kruhu přibývají jen velmi zřídka.

Výroba probíhá ve dvou palírnách – starší Santa Cruz del Norte z roku 1977, kde vzniká bílý rum, a novější San José z roku 2007, specializovaná na rumy zrající v sudech. Obě používají kolonové destilační přístroje a stejnou melasu, ale konečný charakter rumu určuje až práce mistrů při míchání a zrání.

Lihovina není jen alkohol – je to také tělo a aroma, které rum definují.

Kubánské zrání se přitom zásadně liší od přístupu, který známe třeba ze skotské whisky. Místo prostého „naliju destilát do sudu a počkám X let" pracují mistři s konceptem postupného míchání a opakovaného dozrávání – starší a mladší rumy se kombinují, doplňují čerstvým destilátem a znovu uloží k odpočinku. Tento postup, stejně jako celé kubánské rumové řemeslo, byl zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.

Havana Club dnes: rum, který reprezentuje celý ostrov

Od svého znovuzrození v 90. letech vyrostl Havana Club do globálních rozměrů. Dnes se řadí mezi pět nejprodávanějších rumových značek světa, prodává se ve více než 120 zemích a jen v letech 2012–2013 se ho prodalo přes čtyři miliony beden. Mimořádně silnou pozici má v Německu, kde značka dodnes těží z let, kdy byla hlavním dovozním rumem východního Německa, i ve Francii, domovské zemi Pernod Ricard.

Marketing značky stojí na jediném sloganu, který shrnuje vše: „El Ron de Cuba" – Rum Kuby. Není to jen reklamní fráze. Havana Club je dnes nejtěsněji spjat s kubánskou identitou ze všech rumů na světě – je základem klasického Mojita i Daiquiri, a patří mezi věci, které si turisté z Kuby nejčastěji přivážejí domů.

Selección de Maestros: pocta mistrům rumu

Mezi celou řadou Havana Club zaujímá zvláštní místo edice Selección de Maestros – v překladu „výběr mistrů". Jak název napovídá, jde o rum, který nevzniká podle jediné receptury, ale jako společné dílo šesti zkušených Maestros Roneros, kteří nezávisle na sobě vybírají ty nejlepší zrající sudy ze zásob palírny.

Charakteristickým znakem této edice je proces trojitého zrání, který rumu dodává neobvyklou hloubku a komplexnost – mnohem výraznější, než je obvyklé u standardních výstupů značky. Výsledkem je rum s vyšším obsahem alkoholu 45 %, který nabízí robustní, dlouhý závěr a sytou jantarovou barvu s nazlátlými odlesky.

V aromatu rumu se prolínají tóny pražené kávy, kakaa a sladkého tabáku s nádechem dřevitého koření, v chuti pak dominuje plné tělo s čokoládou, karamelem a exotickým kořením. Díky tomu se Selección de Maestros doporučuje pít čistý, případně na jedné velké kostce ledu – a je to také rum, který si výborně rozumí s prémiovým doutníkem.

Proč na Havana Club nezapomenout

Havana Club je rum, který v sobě nese kus skutečné historie dvacátého století – znárodnění, exil, desetiletí soudních sporů a přitom i obrovský komerční úspěch, který z něj udělal jednoho z nejznámějších velvyslanců kubánské kultury na světě. Ať už sáhnete po základním Añejo 3 Años do mojita, nebo po prémiové edici Selección de Maestros k samostatnému vychutnávání, pijete rum, za kterým stojí tradice sahající přes sto padesát let zpátky. K lidem, kteří jako první naučili kubánský rum být lehký, elegantní a nezaměnitelný - a představili jej celému světu.