Česká (ne)rumová legenda Božkov

Nejspíš v každé české hospodě najdete za barem lahev s plachetnicí. Když si objednáte "rum", je docela slušná šance, že dostanete automaticky Božkov Original - tedy lihovinu, která s rumem příliš společného nemá... Je to možná nejparadoxnější lihovina na světě: pro miliony lidí je to prostě rum, i když chutná jinak, voní jinak a není vyroben z cukrové třtiny. Jak vlastně vznikl nápoj, který se narodil jako náhražka a stal se do jisté míry národní identitou? A jak v jeho příběhu figuruje italský emigrant, plzeňská voda a jedna vojenská rabovačka? Pojďme se ponořit do historie, která je mnohem bohatší, než by se na první pohled zdálo.

Rakousko-Uherská náhražka, která přežila impérium

Příběh začíná v době, kdy karibský rum byl v habsburské monarchii luxusním zbožím dováženým přes moře a zatíženým vysokým clem. Střední Evropa neměla kolonie, neměla cukrovou třtinu a neměla ani peníze na pravidelný dovoz. Měla ovšem řepný cukrovar na každém rohu a šikovné palírníky, kteří vymysleli, jak si s nedostatkem poradit.

Za jednu z prvních zmínek o tuzemáku se považuje rok 1832, kdy rakouský podnikatel Sebastian Stroh zařadil do nabídky své palírny takzvaný inländer rum, tedy "vnitrozemský" rum - vyráběný z lihu dochuceného rumovou trestí. Šlo o zcela legální a otevřenou náhražku, žádné falšování. Nápoj se zpočátku prodával pod jmény jako čajový rum nebo rum na vaření, protože se skutečně nejdřív používal spíš k dochucování čaje a k pečení než k přímému pití.

Jméno "tuzemský rum" se vžilo podle německého přívlastku Inländer a rychle se rozšířilo po celé monarchii. Každý národ si ho pak pojmenoval po svém: v Chorvatsku se říkalo domači nebo čajni, v Maďarsku tea rum. Podobné náhražky ostatně vznikly i jinde v Evropě, v Německu dodnes existuje takzvaný Rum Verschnitt, tedy směs skutečného rumu s rektifikovaným lihem, kde platí povinnost obsahovat aspoň pět procent pravého rumu. Český tuzemák tuhle povinnost nikdy neměl, čistý líh a esence mu stačily beze zbytku.

Plachetnice z Božkova

Od Terstu po Plzeň

Kdyby tuzemák měl rodný list, jméno na něm by bylo italské. V roce 1884 založil v přístavním Terstu, tehdy součásti Rakouska-Uherska, podnikatel Lionello Stock společnost Camis & Stock. Vyráběla koňak, který se rychle stal konkurencí proslulým francouzským destilátům, a firma se za pár let vypracovala mezi největší lihovarnické podniky v Evropě.

Po první světové válce se ale monarchie rozpadla a dřívější domácí trhy se pro Stocka proměnily v zahraniční, zatížené cly a kvótami. Lionello Stock proto přesunul část podnikání do nově vzniklého Československa a v roce 1920 koupil malý lihovar v plzeňské čtvrti Božkov. Zpočátku sem z Terstu jen dováželi hotové zboží a stáčeli ho do lahví, závod zaměstnával patnáct dělníků, čtyři úředníky, nákupčího a ředitele. Postupně ale božkovská pobočka osamostatnila výrobu a vypracovala se na plnohodnotný podnik.

Právě v Božkově vznikla i vlajková loď firmy, Fernet Stock. Recept se rodil mezi lety 1920 a 1927, kdy platila gentlemanská dohoda s konkurenční firmou Fernet Branca, že Stock do segmentu hořkých bylinných likérů nevstoupí. Jakmile dohoda vypršela, byl na světě první Fernet Stock, který dodnes stojí vedle tuzemáku jako druhý pilíř značky.

Rabování, znárodnění a rok 1948

Druhá světová válka odřízla lihovar od italských vinných destilátů, což paradoxně nahrálo výrobě likérů. Horší chvíle přišly hned po osvobození. Když 7. května 1945 dorazili do Plzně američtí vojáci, část z nich si podle dobových záznamů vynutila vstup do závodu se zbraní v ruce a alkohol se odnášel doslova v konvích na vodu. Rabování se přidali i místní obyvatelé a zarazit ho dokázala až přivolaná vojenská policie.

Firma se nakrátko v roce 1947 vrátila do rukou italského majitele, ale hned rok poté byla, stejně jako většina tehdejších podniků, znárodněna. A právě v tomto přelomovém roce 1948 vyplula z plzeňské likérky první lahev s plachetnicí na etiketě a nápisem "Tuzemský rum". Složení se od té doby v podstatě nezměnilo: nejjemnější melasový líh, měkká plzeňská voda, cukerný sirup, speciální karamel a vanilkové aroma.

Za socialismu byl paradoxně nedostatkovým zbožím spíš Fernet než tuzemák, protože zisky z výroby likérů putovaly na dotování méně výdělečných odvětví a podnik nemohl investovat do rozšiřování kapacit. Teprve po revoluci se firma osamostatnila, v roce 1993 se stala majoritním akcionářem znovu mateřská firma Stock Trieste a o dva roky později přešla pod skupinu Eckes. Na konci roku 2007 podnik koupila společnost Oaktree Capital Management a stal se součástí mezinárodní skupiny Stock Spirits Group, pod kterou funguje dodnes.

Božkov Original - král českých hospod

Číslo, které nejlépe vystihuje sílu značky, je jednoduché: 50%. Podle údajů výrobce totiž pochází z božkovského portfolia každý druhý tuzemák prodaný v Česku. Božkov Originál se přitom prezentuje jako vůbec nejprodávanější lihovina v zemi, a to napříč všemi kategoriemi, nejen mezi tuzemáky. V gastronomických provozech nemá podle dostupných informací prakticky žádnou konkurenci.

Popularita tuzemáku přitom přežila nárůst popularity třtinových rumů i jednu vážnou zkoušku. Po metanolové aféře v roce 2012, kdy otrávený alkohol způsobil desítky úmrtí, dočasně klesla důvěra v tuzemské značky obecně. Podle pozdějších analýz trhu se ale zákazníci k domácím lihovinám včetně tuzemáku postupně vrátili a spotřeba se zase zvedla.

Koupit Božkov Originál 1l →

R. U. M. Rozumně uložená měna, jak zní stará hospodská hláška, kterou si generace štamgastů vysvětlovaly zkratku slova rum.

Božkov Republica - téměř rum

V roce 2018, u příležitosti stého výročí vzniku Československa, uvedla plzeňská likérka na trh řadu Božkov Republica, svůj první destilát z pravé cukrové třtiny, míchaný z karibských destilátů z Dominikánské republiky, Jamajky, Nikaraguy a Barbadosu. Ve srovnání s tuzemákem šlo o zásadní posun: konečně tu byla domácí značka postavená na skutečné surovině, ne na dochuceném lihu.

Jenže příběh má háček a je vlastně ještě zapeklitější, než by se čekalo. Podle unijní legislativy totiž Republica Exclusive nesplňovala podmínky pro označení rum už od začátku, byť se tak roky běžně prodávala a označením rum se pyšnila i na etiketě. Nařízení Evropské unie totiž u rumu kromě třtinového původu limituje i množství přidaného cukru - v litru smí být nejvýš 20 gramů. Republica byla ale kvůli sladšímu stylu dochucována třtinovým cukrem a karamelem nad tento limit, stejně jako řada podobných produktů konkurence.

K tomu se na podzim roku 2025 přidal ještě druhý faktor. Stock Plzeň-Božkov u Republica Exclusive snížil obsah alkoholu z 38 na 35 procent, aby zmírnil dopad rostoucí spotřební daně na cenu láhve. Je to symbolická a trochu ironická smyčka. Produkt, který měl Božkovu poprvé v historii dopřát opravdový rum, dnes díky kombinaci sladké receptury a daňové optimalizace v kategorii rumu oficiálně nefiguruje.

Rok 2003 a změna označení 

Vstup do Evropské unie znamenal pro tuzemák konec jednoho jména. Evropská legislativa vyhrazuje označení rum výhradně destilátům z cukrové třtiny nebo melasy, a protože český tuzemák vzniká dochucením lihu, do této definice se nevešel. Česko se pokoušelo o výjimku, ale neuspělo. Od 1. ledna 2003 tak muselo generické označení rum tuzemský ustoupit novému slovu tuzemák, případně kratšímu tuzemský, bez podstatného jména.

Mimochodem, rakouská firma Stroh, tedy přímý potomek téhož inländer rumu z roku 1832, se s pravidly vypořádala jinak. Přeformulovala recepturu tak, aby vycházela ze skutečného třtinového destilátu a název rum si díky tomu legálně podržela dodnes. Český trh šel opačnou cestou a raději obětoval jméno než recepturu.

Tuzemák, lidová ikona

Tuzemák si za necelé století vypěstoval vlastní folklor. Nejznámější je kombinace s kolou a plátkem citronu, které se někdy familiárně přezdívá Božkov libre nebo Czech libre, jasná narážka na slavné Cuba Libre. Horké verzi s cukrem a citronem se zase říká grog a patří k němu neodmyslitelně zimní procházky a chaty. V jihočeských a moravských hospodách se navíc traduje kombinace tuzemáku s griotkou pod jménem čert, spojovaná s filmovými příběhy dobrého vojáka Švejka.

Kuchyňské využití je stejně bohaté jako to barové. Bez tuzemáku se v mnoha rodinách neobejde vánoční vaječný likér ani celá řada druhů vánočního cukroví. Aroma vzniká zahříváním pyrolyzního oleje ze dřeva s dalšími sloučeninami a obsahuje desítky organických látek, což mu dává tu nezaměnitelnou, trochu dýmovou vůni, kterou v pravém rumu nenajdete.

Asi největší mýlkou u tuzemáku je rozšířená domněnka, že stále vzniká z brambor. Bramborový líh se skutečně v minulosti používal, dnes ale naprostá většina výrobců sahá po melase z cukrové řepy nebo po obilném lihu - je to totiž levnější.

Rumové alternativy za stejnou cenu

Tuzemák má svoje pevné místo v české gastronomii a jeho příběh dokazuje, že národní tradice může vzniknout i z čirého nedostatku. Pokud vás ale historie inspirovala k tomu sáhnout příště po něčem s reálným třtinovým základem, nemusíte hned utrácet za prémiové lahve. Přinášíme čtyři přístupné karibské rumy a rumové elixíry, které se tuzemáku vyrovnají příznivou cenou a předčí jej kvalitou.

Do míchaných nápojů: suché a všestranné

K popíjení samotné: sladší a dezertní